Posvátný háj v lužních lesích.

Přál jsem si, setkat se s původním posvátným hájem, který žije a je stále aktivní. Po pár dnech jsem měl představu, kde bych asi měl hledat. Netrvalo dlouhoa mé kroky mě dovedly na hledané místo. I když bylo asi 150 km daleko a na místě jsem nikdy nebyl, přesně jsem věděl kam jít. Ten háj opravdu žije. Našel jsem zde také duby, které předčí vše, co jsem očekával.

Prastarý dub, který si mně přivolal, má obvod kmene okolo 9 metrů a další dále v háji okolo 8 metrů. Podle Wikipedie, nejvýznamnější památné stromy České republiky, se o těchto stromech neví.

Toto je však jen prázdná statistika. To nejdůležitější a nejzásadnější pro člověka, o čem se ve Wikipedii ani nikde nepíše, je existence aktivního, byť zapomenutého posvátného háje. Jeho síla je stále živá!!! To je ten nejdůležitější odkaz.

Prozatím nechci sdělovat jeho místo, ještě nenastal čas. Vím ale, že to nebude dlouho trvat. Kdo potřebuje toto místo najít, ten si ho najde, podobně jako já. Tento text nechť je mu mapou.

Dialog se stromem 7. 5. 2017

Sezení I.

Zde bych chtěl předeslat, že obrazy, které přicházejí v multidimenzionální formě, někdy není snadné převést do našeho třídimenzionálního světa. Proto může dojít k určitému zkreslení.

Co mě sem přivedlo?

To ty sám, ty ses přivedl, tvá síla je ve mně a ty jsi její součástí.

Byl jsem už tady?

Ano, byl jsi u mě, byl jsi u nás. My nerozlišujeme jako lidé, kdo je kdo. Ty však jsi mezi námi v minulosti byl a znáš to tady. Tvá paměť z minulého bytí to tady zná. Získal jsi tady u nás díl své moudrosti. Tvoje paměť si ještě rozpomíná na vědění, které jsi tady obdržel.

Jsi první po dlouhé době, po mnoha a mnoha staletích, kdo hledá naši sílu. Kdo hledá paměť posvátných hájů. Moc si toho ceníme a naplňuje nás to radostí. Jsme velice šťastní a vítáme tě s naší otevřenou náručí.

Jak jsi mě poznal, vždyť tehdy jsem musel vypadat jinak?

Známe tvoje vyzařování a ty znáš naše. Proto tě daleko rozpoznáme a ty rozpoznáš nás. Pro nás čas, forma i tvar je jen relativní. My se řídíme tvým otiskem (asi DNA), který je nezaměnitelný a vždy tě rozpoznáme nezávisle na aktuální tělesné formě.

Jaká byla úloha posvátných hájů?

Lidé k nám chodiliy cítili se zde v bezpečí. Dostávali zde odpovědi na svoje otázky. Pomocí nás se léčili na tělesné i spirituální úrovni. U nás prožívali čistou radost z bytí. U nás se milovali i rodili svoje děti. K nám se vraceli pro usmíření na cestu z tohoto světa. U nás se prováděly obřady. Lidé nás milovali a tehdy i cítili naši lásku. Lidé k nám přicházeli s láskou. Ta láska sálala z jejich srdcí. Bylo to nádherné propojení bytostí dvou světů. Stále vás milujeme. Potom, proti toku řek přišla hustá temnota. Ta přišla s ohněm a mečem, na koních a ve válečné zbroji. Provázel ji křik, kouř, pláč a strach. Lidé umírali, posvátné háje hořely a to znamenalo jejich konec. Lidé, kteří se k nám obraceli, byli mučeni, zastrašováni. Propadli ztrátě majetku... Byla to obtížná doba pro lid této země. Proto tolik hájů zaniklo a upadlo v zapomnění. Nyní se radujeme, že se vrátil čas našich sekávání.

Jaké obřady se zde prováděly?

Kromě individuálních obřadů léčení, věštění, kouzel, svateb a pohřbů,oslavovaly se tady různé svátky. Ty byly to nejvýznamnější. Těch svátků bylo mnoho po celý rok. V letních měsících byly každý týden. Lidé se tady rádi setkávali. Přicházeli pěšky nebo s povozy. V košíku měli jídlo, o které se rádi dělili se sousedy. Přicházely celé rodiny, seděly a zpívaly. Bylo tady spousta veselí. Prováděly se obřady, ale ty byly taky v tónu veselí a radosti. Lidé se cílili v naší přítomnosti šťastni. Byl to pocit naplnění štěstím. Byli zde druidové, nebo volchové, kteří prováděli obřady, věštili a léčili. Byla to doba radosti a rovnováhy člověka a přírody planety země.

Pracuji jako řezbář a sochař se dřevem. Aniž bych si to uvědomil, zakoukal jsem se do struktury kmene a v mysli se mi objevily různé tvary, co by se z tohoto dřeva dalo vytvořit. Když jsem si to uvědomil, že jsi to ty - živý strom, zastyděl jsem se. Aniž jsem položil otázku taková přišla odpověď:

Ano, neomlouvej se, je to v pořádku. Jsme šťastni, když použijete dřevo našich těl a vytvoříte z něj něco čistého a předáváte to dále. Vložíte tam vaši lidskou sílu a lidský um, lidský talent a moudrost všech těch věků,po kterých chodíte po planetě. Jsme šťastni, když se propojí naše energie s lidskou a lásku, kterou do díla vložíte, se předává dalším duším. Vy to nemůžete vidět, ale my v tom žijeme dál. Je to nádherné.

Nevadí vám, že lidé použijí vaše dřevo?

Ne nevadí. Opak je pravdou. Začátek a konec života stromu není tak oddělený, jak ho chápete vy lidé. Je to kontinuální. Život stromu stále trvá, i když už není stromem tak, jak jej vidíte před sebou. Podívej se kolem sebe, to všechno jsou moje děti, v nich žiji dál. Tak, jako já jsem součástí stromů mých pradědů. Vnímejte to jako jeden celek, ne odděleně. Stejně tak budu žít v té soše a ta socha to ponese dál v jiné kvalitě a to je to spojení bytostí dvou světů.

Sezení II. dne 7. 5.

Jaké obřady se zde prováděly?
Nezajímejte se o to, jaké obřady to byly. Ty obřady náležely té době jejich vzniku. Dnes je všechno jinak. Dnes stačí jen se s námi spojit s otevřeným srdcem a čistým záměrem. Položit otázku či problém a nechat vše plynout. Za chvíli vám přijde odpověď v podobě nápadů, obrazů, pocitů a podobně. Od nás potom odejdete rozsvíceni, spokojeni s pocitem bezpečí, plní života a chuti do života. Jít a se zápalem se pustit do vyřešení problémů na hmotné úrovni. Toto je naše dnešní role.
Drahý dube jak jsi starý? Co tě uchránilo, že žiješ tak dlouho? Myslím, že tak starý dub jsem ještě nikdy neviděl.
Tím nejsilnějším faktorem je počkat na člověka nových věků, abych ho mohl přivítat ve své i jeho velikosti. Vy lidé se nyní probouzíte a já jsem součástí tohoto vašeho probuzení. Toto je vyšším záměrem. Uslyší mě jen ti, kteří k tomu budou připraveni. Toto je nové paradigma, které zde dříve nebylo.

Můžu sem přivést další lidi, abych je učil tebe poslouchat a s tebou hovořit?

16.5.2017